Les modře hučí s horských stěn.
A dolů pod horu
mír svítí sluncem napojen
a sálá až k obzoru.
Nad temnou sosnou ve výši
vesluje křídly pták.
Let jeho mé ucho neslyší,
jak mizí do oblak.
Kouř na obzoru tu a tam,
však obydlí nevidět.
Jsi na míle tu sám a sám
pod sebou široký svět.
A ticho, jež svítí a rozvírá
své prostory nejzazší,
svým žárem se na tě opírá,
jak rámě ti nejdražší,
a přináší harmonický klid
na modrých vrcholech,
a počíná význam zjevení mít
i modlitby na tvých rtech.