Klekání zvoní, prázdných polí
strniska přestal ožehat žár,
ruce dětí od rána bolí,
posledních klasů, jež snášejí dar.
Kytice zpola rozdrobené,
svázané pentlemi stebel a trav.
S večerem ruce jsou obolené,
sluncem je tolik dřímotných hlav.
Po božstvu zrání, které tu bylo,
prázdnota do hrud vpálena.
Kovovým hukotem hlaholilo
stádo, jež tíží vemena.