V práci zas, jsi neznaven,
všude jak bys dlel,
kde jde nový člověk, den
nově šel.
S lidmi jsi a v lidech bdíš,
ve věcech i snech,
v chodu strojů závodíš,
dnů jsi hlas i dech.
Všude srdce Evropy
ještě hovoří
o své ráně od kopí,
o hoři.
A ty bys chtěl odejmout
nářky hodině,
bratrsky již zasednout
v duchů hostině.