Růže mi otevřela
noc, jež beze hvězd.
Vůně temná, bolestně vřelá
uvězněna v ní jest.
Noc když je bezhvězdná
a když v ní voní růže prudce,
není to růže, to žena je líbezná
na blízku, kol krku dává ti ruce.
Jak tu těká a jak tu čeká,
krásná žena s duší a s tělem,
prochvěna neznámou touhou a želem,
do srdce tobě balsámem vtéká.
Nezřel jsem jí, však tušil jen,
neslyšel jsem, jen sluchem cítil,
pramének světla než tenounce svítil,
když se probouzel den.