Skip to content
1864–1928

ROZKOŠ ZRÁNÍ

Antonín Sova

Žhavé žhnou slunce polibky do schladávajících vod. Rytmický šumot věčné zní kolíbky, hýčkaný dozrává plod.

Všecko je prosté a svítí oblastí vzduchovou; oddaně uvadá kvítí, dvojnásob žije a cítí

spálené rozkoší tou. Květiny zlatisté houpou se unyle v trávě. Srdce tvé, zajisté

mocně buší a žhavě. Hlava sny těžká se naklání, zrak tvůj se oddaně dívá. Pozdní v něm lásky uzrání

nejvyšší píseň svou zpívá.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
ROZKOŠ ZRÁNÍ · Antonín Sova · Poetry Cove