Tenkým smyčcem si břízy hrály,
jarní větry povívaly...
Ženy šly ověnčeny v stráně,
my jsme se dívali z dálek na ně...
Tančily na slunci v zrosených travách,
večera odlesk na horkých hlavách...
Všecky jsme znali po jich hlasu,
poupata vadla na jich vlasu...
Lehkomyslně si s květy hrály,
včerejšky vesele pohřbívaly...,
přes propast tančivě přelétly mžikem
s vítězně naivním, divošským křikem,
co my jsme nad hloubkou stáli tak zoufale
tam, kde se sypaly smíchu jích korále,
střemhlav jsme padali v zoufalém mlčení,
v záhad a hrůzy posvátném dotčení...