Sám chceš být, sám a sám po bouři mladých jar,
ne zlomen, zoufalý, leč v plodné lítosti,
by zdál se vzdálen být předčasný všeho zmar
a nechuť k životu, jež vře tvou bytostí.
Tak vždycky myslíš si, že s Bohem všemu dáš,
když srdce v základech se chvěje pohnuté,
když v řadě přátel svých po létech poznáváš
hlupáky zlovolné, pokrytce naduté.
Přec jen se poddávám a jen tak horuji;
to stůně mozek můj na pouhá chycen slova:
před čím já chtěl se skrýt, vždyť stále miluji
otrockou láskou svou, již kopnou jak psa znova.