Paprsků zlatý vodopád
s nebeské výše stéká...
Dětských hlasů jak odevšad
píseň by zpívala měkká...
Či je to radost ztajená
na dně až duše ve mně,
anebo pohádka zaklená
do skrytých hlubin země?
V zalitém bouřemi nitru mém
na malém ostrohu klečí...
Zachránily se zázrakem,
pějí a dobrořečí...
Vztahují ruce k výším a v dál,
velké jich oči v jas cílí...
Radosti... Vás jsem se nenadál...
Zachráním vás v té chvíli...