Já nespal starostí, žes byla svatá,
když ve světě tvá mladost obklopena
vždy svůdci, prchla jim i lesku zlata.
Pak, hořce když už v tobě zrála žena,
přec jednou přišel ten, kdo sved’ a zlatem
vzplál tvými prsteny, tvým šustil šatem,
rty tvými vychloubal se, zhrdal, díval
tvým nestoudným se okem, hrdlem zpíval,
žárliv, by jiný cit tě neokřídlil,
tys byla jím, on, ďábel, v tobě bydlil..