Sladkého léta tichým odplutím
byl plný vzduch a zráním zatížen,
vůněmi počal těkat.
A podzim šel, dal rozlet perutím,
dal ohňům vzplanouti v srdcích žen
a bystřiny slz stékat.
Dal vodám s hor se řítit, lesům hřmít,
dal čerstvým větrem lidským bolestem
se rozhořeti v činy.
Dal unaveným chladný doušek pít
a dohovořit dal se živých hlasů stem
s časem, jenž dožit, líný.