Teď zástup se uvolnil, řval a mlčící starce vlék' s sebou,
za vousy je rval a štval je a pitvořil po nich hlasy.
Po zvonicích šplhala mládež, po sloupech a vypuklých římsách,
na kandelábrech sta viselo postav jak přezrálé hrozny,
jak slzy černé...
Pak dusným mlhavým šerem
vstal pomalý rachot bubnů...
Z těch úderů poplašně zrodil
se divoký řev a zděšení, nadávky, hrozné klení,
všech bezhlavý útěk, hromady sražené k zemi;
kams k moři otevřenému zástupy prchaly tryskem
a v domech úzkých se kryly a v loděnicích a člunech.
Pak zařinkla kopyta koní a bodáky zablýskly temnem.