„Jsou smluveni!“ kdosi teď vzkřik', jsou podplaceni! Tak podle
nás umlčet, uspat nás jdete a pod sítěmi schytat.
Jste vyslanci těch, kdož ráno si zasedli u pohárů
a teď tam krhavě šilhají s radnice balkonů, oken,
tam s oken hradních a paláců.
Smluveni jste, já pravím,
Ta Smrt však již hne se, jež po celé roky nehnutě čněla
nad Městem s rudými křídly, a zamávne jimi mocně
(tak tribun těch nejnižších děl) a obří černé věže
své stíny protínat budou na krví lepkavé dlažbě,
na rudých loužích se shlížet budou svalené domy,
po kotníky zabořené ty poslední postavy prchat...
A pěsti se hrozící zdvihly nad hlavami zvlněnými...