Pak znova hlas drsný a dusivý náměstím starým se zdvihnul:
„O, nejste vy proroci! Nejste! Kdybyste proroci byli,
to město, tu páchnoucí rakev, tu byste vykropili.
Proč nešli jste rovnou zporážet krámy zlatokupců
a pokořit ty, kdož vzali nám řeč i mozek i srdce
i ty, kdož nevinnost vzali našim stárnoucím dcerám,
i ty, kdož daní života naše zabili syny,
ty všecky, jež rozmnožil Osud pro pokolení příští...
O, nejste vy proroci! Nejste!“ A zařvaly znovu davy
a kolem Proroků kruhy se těsně stahovaly...