A proroci naslouchali těm řečem, když nové zástupy rostly.
Vše, vše, čím zápasil člověk, čím podléhal dlouho, čím pokořen býval,
čím bičován byl a čím byl po zemi smýkán, vše rozbrázdilo jim líce,
strof biblických moudrostí vrásky jim na čele kvetly
a tajemství nových světů jim žhnulo z přivřených retů.
A nejstarší z proroků děl:
„My přišli z onoho království.
Tam k bohům se nemodlí slabí ni k satanu silní a pyšní,
tam neumírá se v zápasu s násilím s hlavou v blátě,
tam tisíce slabých den nepohřbí v černých peleších bídy,
tam zákonem srdce a rozumu vyrovnává vše život
a paprsky zdaru a síly na vše svou vrhají duhu,
tu duhu nad každým zrozencem s dlaní vášnivě vztaženou!
Tam prázdny jsou královské trůny... Však velkými křídly orlů
vzduch jitřní se vzdouvá a ti, kdož bíti se mohou,
nad všemi slabými drží svá křídla roztažená
a velikou pýchou duchů rozkvetlých vítězným utrpením,
tam rdousená pýcha zlata a hmoty válí se na hnojištích.
Nuž o tom přišli jsme kázati králům a vám, vy v hadrech se třesoucí,
a sblížit vaše duše, aby se objaly, přišli jsme z onoho království.“