A proroci naslouchali těm řečem, když nové zástupy rostly...
Vše, vše, čím zápasil člověk, čím podléhal dlouho, čím pokořen býval,
čím bičován byl a čím byl po zemi smýkán, vše rozbrázdilo jim líce,
strof biblických moudrostí vrásky jim na čele květly
a tajemství Nových Světů jim žhnulo z přivřených retů.
A nejstarší z proroků děl:
„My přišli z Onoho Království.
Tam k Bohům se nemodlí Slabí ni k Satanu Silní a Pyšní,
tam neumírá se v zápasu s Násilím s hlavou v blátě,
tam tisíce Slabých den nepohřbí v černých peleších Bídy,
tam zákonem Srdce a Rozumu vyrovnává vše Život
a paprsky Zdaru a Síly na vše svou vrhají duhu,
tu duhu nad každým zrozencem s dlaní vášnivě vztaženou!
Tam prázdny jsou královské trůny... Však velkými křídly Orlů
vzduch jitřní se vzdouvá a ti, kdož bíti se mohou,
nad všemi Slabými drží svá křídla roztažená
a velikou Pýchou duchů rozkvetlých vítězným utrpením
tam rdousená Pýcha zlata a hmoty válí se na hnojištích.
Nuž o tom přišli jsme kázati králům a vám, vy v hadrech se třesoucí,
a sblížit vaše duše, aby se objaly, přišli jsme z Onoho Království.“