Přerodu chvíle nesmí
nikoho zmást.
Věříš-li, nesmíš odvahu pouze krást.
Nohy i srdce se dlouho již v krvi brodí,
z myšlenky Bohem tknuté než dobro se zrodí
a tvůj den
jenom je pukající žalář, kam vniká klíč,
záhon, jenž čeká na déšť jarní a rýč.
Čekání dlouhé tě mrazí,
nevykoupení vrazi
stále se bratrstvím nevykupují,
hroby se chvějí, ale vzkříšení nevystupují.
Lidské příští je těhotný mateřský klín.
Aby se člověk zrodil, tvých záměrů syn,
mezi hroby a život
postav svou lásku, svůj čin,
neumdli, hroby puknou, žalář se otevře v chvění,
abys byl při zrození.