Nad přemoženým Zlem
já schýlen stál...
Však já se přece bál...
Ne, neboj se mne, řeklo Zlo,
jen zemřít sílu mám...
Už nevzepru se o žezlo
a v klidu dokonám...
Na svrasklý, puklý ret
se kradl smích
a oko blysklo hned.
Tím, že jsem nad Zlem vítěz stál,
zlo na dobro jsem rozměnil
a tím, že jsem se pevně smál,
já svědkem jeho bázně byl...
Jak zkrotlý pes
svou tlamou v zem,
jenž zmrskán do krvava kles',
Zlo zkrotlo zlem...
Když drobné štěstí orvalo,
je zákeřnicky zakouslo,
dobráckým očkem mžouralo, –
a prosilo za milost, Zlo...