To dlouhých nedělí samota bude, kdy život můj v konci
se octne a smrti se vzdá, jak uštvaný jelen honci,
a ihned, kdy přátelský hovor smrti zmizí v dáli,
květiny porostou ze srdce mého, tož modré žaly
a radosti červeně živé a rozklokotá se v trávě
i slavík, jenž hnízdil v bláznivé mé hlavě,
i bezstarostný cvrček se hne i cikáda zelená
se lehce zjeví, jak větrem tichým nesená
a všecko se pohne a zmizí, vše vydá rosnou vůni;
to přízrak konce se zjeví, bílé jak tělo v tůni.