Před lety ještě ku vzdálené Praze
obrovské vozy silnicí se vlekly,
daleko jely jako hlemýžď k dráze,
tak za oblevy, bystřiny kdy tekly.
Plášť vymřel formanský i čapka šerá
i vydulé ty plachty v našem kraji;
hospody prázdny jsou teď za večera,
vše pryč je, o čem starý svět jen bájí.
Umřela silnic poesie kdysi,
vlak duní přes ně ve třesku a jeku,
drát telegrafní ve všech koutech křísí
časovou píseň vítězného věku!