kdo znáte hospůdku tak šerou a tak tmavou?
Nad vchodem Turek vstříc ční s přeraženou hlavou,
zeď skulin plna jest, jak věznila by krysy,
a černá pavláčka pod nízkou střechou visí.
Jen temným okénkem v tmu noci pohleď časem
a slyšíš koček vřesk, když měsíc šlehne jasem.
Jak snadno myslíš si v té jizbě primitivní
na zašlý středověk! Vzduch prochvěl zápach pivní.
Sem z venku slyšet šum, jak holub pohne křídly; –
a tlustý hostinský na vyřezané židli
hry v karty zanechav, hle, ospale již zívá –
tak o dlaň podepřen si dříme, hlavou kývá
a časem prohodí, když vezme korbel z cínu
a pije: „Pánové, už delší noc je v říjnu!“