Tiché jsou pokojné dny
pracujícího míru.
Jeden jak druhý, je tesař tesající,
jeden jak druhý, je zedník na podezdívce,
jako nádeník pod tíhou poklesající.
Jeden jak druhý následuje tak důsledný:
nachází ztracenou víru.
Nad městem do mlh dýmá
rukama pracujícíma,
dmuchavkou Dělník tisíce ztajených sil,
z továren, dílen a domů,
jeho dech v sazích se zavěsil
do zakrnělých stromů.
Do nedohledna v kraji
zemí celou už lidé naslouchají
řeči práce: než bojovat,
tíže bude nám budovat,
ruce odvykají.
Země, když míru je dílnou,
miliony lidstva
mohou jen prací najíti
bratrské soužití,
lásku k životu silnou.
Vybojovat je slavné,
vybudovat však těžší,
železnou vůlí a nejsladší láskou,
jednomyslně než spojíš síly
po dnech, v nichž smyslů sta hřeší.