Je zase máj a z květných závějí to zvoní, zpívá, echem haleká, skřivaní písně nových nadějí se ozývají v srdci člověka,
Tisíci paprsky zve slunce, den: Věř, pracovníku! A buď pozdraven! Ty pracoval jsi, přemýšlel a kul o lepším světě, lidství radostném,
však urazit máš ještě cesty půl, než dojdeš v dění spěchu překotném k velkému cíli, pozděj nebo dřív – by k člověku byl člověk spravedliv.
Věříme v toto jaro lidských dnů a proto stále rostem jako zdi, dnes nad útrapy, zítra k útrap dnu kráčíme pevně, krok se nepozdí,
jdem vpřed a vpřed a k cíli stále blíž – neb jaro v lidských srdcích jihne již. My čistí, s přímým soudem na čele štít pracovníků udržeti chcem,
kdo vyšel z řad a zištné účele k osobním výbojům měl v srdci svém, nechť neztíží nám zápas bolestný, nechť odejde. Náš boj je zápas ctný.
Bud naším jarem lázeň očistná, bud naším jarem obnovení sil. Pomluva podezřivá, závistná nechť vybičuje víru v jistý cíl,
a vše, co zplení jedem otravy, nechť šťastná ruka v štěpné uzdraví. Buď vítán, první Máji! Minulost tys uchránil, nám lepší zítřek stvoř!
Kdo tebou prošel, byť i chudý host, bohatě jeho srdcem vzplaň a vzhoř! Ať každý, věrný k lidstvu pracovník za vše, čím hřeješ srdce, vzdá ti dík!
Za lásku k zemi, k modré obloze, za domoviny pracovitý klid. Za svobodu, jež kdysi uboze ti zněla, když jsi musel otročit,
za lásku dětí, věrný souzvuk žen, buď, první Máji, v srdcích pozdraven! Že miliony květů zahynou ve vichrech, bouřích, dravém potoce,
přece nebudou jen snem a vidinou, přinesou sladké jednou ovoce. Jsme, první Máji, silni vírou tou: Sny naše do plodů též dorostou!
Cookies on Poetry Cove