Jak chladí rosa. Nocí hlubokou
lesk vod kdes v dálce vzkypěl nad obzor.
Chatrče v cestě začernaly tmou.
Topoly znaveně
svůj tlumí rozhovor.
Světélka drobná z oken kalných skel
se prodírají sosen větvemi.
Však shasly za mnou, jak jsem šel,
a černý klid
rozložil křídla nad zemí.
Jak rozestřený temný baldachýn
by visel nad cestou, jíž kráčel jsem.
Nic nevidím, jen stromů obří stín,
nic neslyším,
jen listí chvít se otřesem.
Noc bude dlouhá, ještě temnější,
zrádnější cesta bude za klidu,
cizejší lidé, chladnější
jich bude zítra vítání,
k nimž navždy jdu!
Ó kdyby nezpívala v srdci mi
mateřská slova žhavým polibkem,
mně zdálo by se, kroky plachými
že za mnou jistě neštěstí
se loudí v patách sem.