Vře za mnou shon a ruch,
vše, co jsem žitím zval...
Neschůdný jako pekel svah
sopečných hor se řetěz táh‘
a závrať měst mi bila v sluch
a šílel smích i plakal žal...
Ted' bloudím navrácen
kol svého mládí vsi...
Jsou jitra plná jiskření
a horoucího cítění,
ba, na chvilkách těch, zdá se jen,
již všecko závisí...
Ves moje bílá za vodou
zří vod těch do hloubky...
Kouř v tichých obláčcích
tak dovádí, jak modrý smích,
topoly měnivou
se chví v ní hrou,
i chaloupky...
Jak z hlubin slyšel bych
své mládí zpívat magicky,
píšťaly, trávy, rákosy
pískati tence, za rosy
jak vyšlo bosé po hájích,
luk po krajích,
pak zašlo navždy, navždycky...