Rád potoky mám na vsi v prostřed lesů,
přes které rozjezděné brody vedou,
z trav zelených a fialových vřesů
tu ticho velké stoupá s mlhou šedou;
křik a zpěv ze vsí, které leží v stínu,
tu echem po skalách v tmě sosen kvílí,
krav bukot zaléhá sem z blízkých mlýnů,
a jednotvárný hukot dálné píly.
Ve vrbách skrytý dědík v slunce změti
z děr břehů rybky chytá střísněn pěnou,
nic nehne se – vran zástup přes vsi letí,
přes žlutou kouli slunce rozžhavenou.