Jsme daleko ještě člověk od člověka,
kdo zakoupit si může duše a těla i světa půl,
i tebe si jednou koupí,
tvůj ochočí krok, tvé záměry zleká
a starosti o zítřek spánek ti zloupí
v příbytku chudém, kde prázdný tvůj stojí stůl.
Je oheň však, bouře, jsou blesky tuch –
z nich rodí se Bůh.
Bůh starý v nás nezemřel dosud
a nový se nezrodil,
jít hledat ho, věčný náš osud
v neznámých končin díl.
Jsou v našich duších nepřekonané mety,
jsou mlhavé, kroužící ohnivé světy,
v nich božství se rozžíhá jas.
A každý muž, o píď jenž myšlenkou hnul,
kdo oheň duší do duší porozdul
a každá žena, jež v bolestech porodila,
je poslem božím, je bohem zvolena,
dál o pokolení rozepnout ramena,
a člověka člověku přiblížit,
by mohl žít, líp mohl žít, líp mohl žít.