Poslední ovoce do šeda omžené
rozdal mi podzimní sladký den.
Ale proč podzimní hýří slunce,
že až je těžko do prázdných větví se dívat,
rudnoucí listí zřít vanem se schvívat?...
Snad by poslední ovoce mohlo ještě zrát?
Zahrady se loučí – jsou smutné a vážné tak,
holé jsou stromy, prázdné pěšiny,
z večera tiše pláčou
a že byl pohřbu den, ty cítíš vanout chlad.
Až když je konec všemu, omží se zrak
naposled ještě rosou posledního zrání.