Já o tebe se ještě chvěl.
Když usnula jsi, doufal jsem a bděl.
Jak chvátá rafije.
Je blízek den. Uzdraví? Zabije?
Je dlouhá noc a zšeřená,
šelestem stromů zčeřená.
Záclony dněním průsvitné.
Kdy pohne se? Kdy procitne?
Můj hlas tě volal. Neslyšíš.
Ty, jako nikdy dlouho spíš.
Kdybych já věděl jen:
smím dobrou noc říc’, dobrý den?
Dochází, došla rafije.
Byl den to a ten zabije.
Nic netíží. Nic netrudí.
Pozemský hlas již nevzbudí.
Teď růže, mnoho růží, růže.
Ted' samé bílé, bílé růže.