Vy chcete píseň politickou, žhavou
a mocnou, která krev by rozpěnila,
a v ňadrech bila silou svojí dravou,
jak láva, jež by z prsou vyvířila!
Však pěvec, chtěje vřele zpívati ji
v stesk hluboký a vprostřed potácení
uprostřed mrzkých pokrytců a zmijí
by záhy zanik’ v zatracení.
A ten náš dobrý, starý orel říše,
nad tiskem prodajným jenž křídla klene,
žár nesnes’ by, jenž bezprostředně dýše
ti z duše, těžkou ranou rozjitřené.
A, občane, v tvé vratké přesvědčení
nač píseň házet tam, kde musí stlíti;
– či myslíš dosud, pěvců rozhorlení
můž jiný svět snad probuditi?