Město s chrámem a branou mé prosilo jednou mládí:
Dej mi svou zeleň a budem se míti rádi!
Usedni na šedém kameni brány, jež mou je slávou,
buď mi podbělem, šípkem, ostřicí, boží travou!
Dřímavě, zimavě podloubí mé když do čtverce mlčí,
vyroj se s děvčaty, líbej a života hlad měj vlčí.
Vídáš-li mlčet mne za dne, modře se komíny kouřit,
neviňátka bych za noci slyšela bezbožně bouřit,
kloním své štíty žalostně, zvětralé prohýbám střechy,
víno kde starci pijí pod mými mechy, –
čekám, že něco se stane jednou za století.
Pohni mým tichem, dokud mládí tvé neuletí!
Čím víc větrám, tím více věřím. Mládí tvé je mi
zázračným elixírem v této smutné zemi.