V té dálce věčna, kam zrak můj vidí,
z mé touhy vidím rodit se lidi.
Ti bohatí budou jak za dávných byli časů,
že poznali prací jen lásku, smrt a krásu.
Svou upracovanou rukou uchvátí ženu zblízka,
ji nakrmí chlebem a napojí douškem z prameniska,
jak jiných tisíce přes svých bílých domků práh
si vyvádět budou děti k mořím a po horách,
neb uprostřed zvířat a pod stromy sadu, kde ztlumen svit,
své děti naučí prohlédat a krásněji žít
a budou silní a krásní a palouk sytě zelený
je potěší více než argonautů rouna a prsteny.