Rád nemám poesii omšenou
mentorstvím, střízlivostí, prachem školy,
neb pro rozoumky dětí složenou,
a pro šosáky, které smělost bolí.
Rád mám ji s čpavou, ostrou vtipů solí
a v barvách efemerních snů jež vrou
a k věčným bojům stvořenou,
jež koncesím a choutkám nepovolí.
Nerv moderní když hne se v ní a cit
přítomné doby, zlomky neklidných
a mocných vášní, jedů intimních,
a echo vzpomínek, jež počne znít;
chci člověka v ní moderního mít
i v marnostech i v touhách svých!