Dne odlesk hasne v těžkém temnu po západu,
pak noc jde propastná a bez hvězd mrazivá,
ta, jež se podzimní a bouřnou nazývá,
když stromy holé, bez hnízd, vpředu tma a vzadu.
Vichřice třese vším a pláče Meluzina,
krov praská, okna řinčí bolestnícím sklem
a sychravý chlad straší v zdivu odprýsklém,
drkotá zuby odloučenost siná.
Snad navštíví mne kdos? Snad autor dávné ráže
mne sveze v dostavníku dobrodružství,
snad spánek předčasný mé smysly v lůžku sváže
snem dětství mého, jinošství a mužství,
neb osvobodím noc a promyslím dny o přerodu
a o zkvétání země v touhách svého rodu?