Čas je se rozloučit, srdce moje,
dáš mi ten prstýnek, dáš mi jej?
Věru, tak dojatý nebyl jsem dávno!
Nu, tak se naposled pousměj! –
Posledně u tebe. A já tě zlíbal,
byl to den pohádky blankytné.
Nerdi se, nezachvěj, štěstí nech dřímat,
mohlo by prchnout, až procitne!
Polož svou rusou, kadeřavou
hlavičku na hruď mou, polož jen.
Pověz mi všecko a ne zas všecko.
Něco až v chladný, zimavý den.