Již jitro šlehlo v černých sosen kmeny,
zarudlou září všecko postříkáno,
mlhami mléčnými připlulo ráno. –
Psi nedočkavě po boku nám stáli,
co nad močálem sítím vítr vzdychal,
dech rána rudý mdlá svá světla míchal.
Roh myslivny a rudé střechy plocha
se stále jasnější nám v dálce zdála
za hláskou sbořenou, jež sluncem plála.
Takové ticho, nad rozrytým břehem
psi nedočkavě po kořisti práhnou.
Kohoutky cvakly. Vodní ptáci táhnou.