Umdlela podzimní vichřice, umdlela. Vzlyká
jak na kolébce dítě.
V kleci kdes na trámu ještě pták večerem tiká
zoufalstvím vězňů skrytě.
Nad polí pustinou večer stan rozepjal tmavý,
svit hvězd se modrem tlumí.
Ohňů kouř po mezích dlouží a plouží se plavý,
modříny dlouze šumí.
Ticho je. Stíny mou lebkou se protáhly, tíhly
v kraj zabloudilé oči.
Myšlenek větrné mlýny své lopaty zdvihly
a zdlouhavě se točí.