Podzim noci nad městem na střechách a věžích
svlékal z listí plačící stromy na nábřežích.
Dravý, lačný milenec lehce hrál si tak vždycky,
aby v dlouhý sen beze snů uspal hypnoticky.
V modrém oku oblohy vášeň už nezaplane,
věrná jen vytrvalost z lásky rozdávané.
Rozdané už za jara, za léta, žár kdy praská.
V modrém oku oblohy včerejší dožívá láska.