Když sadem přejde bouře divá
s vichřicí, s blesky zádumčivá,
strom jeden z četných stromů těch
rozražen bleskem k zemi leh’.
Tak blesk čí duší také šleh’,
ples pohasl na jeho rtech,
ten chudé jaro na květ mívá,
pták v holých větvích nezazpívá.
A před jesení zoufalstvím,
že zahanbí jej plodem svým
lecjakýs prázdný, planý druh:
rád měl by zimu s vichřicí,
závěje věčné, tlumící
krok každý, každý zvuk a vzruch.