O chvilku jara zpozdil se tvůj krok
a květů nebylo, kde kvetly dřív,
poslední letní omeškal jsi den,
nad prázdným polem kraj už mlhou opředen
a na podzim, kdy bystřin zvoní skok,
přijdeš-li pozdě o vteřinu v sad,
ovoce přestalo se usmívat –
a nevíš, v které slunce, v jaký stín,
a komu starou hlavu vložíš v klín.