Když zimní jde noc a bílý je les
a větrná bouří se rovina,
kdo kráčí tu, na krb, a na oči dvě,
jež čekaly ho kdys, vzpomíná.
Pěšinou utvrdlou doduněl krok
a rozlitý potok zamrzal,
kořenů těžce se držel již břeh
a vítr Istně vál a těžce se rval.
Kdo denně tu kráčí, co poví mu
táž pěšina se vsí tou šedivou?
Ošlehán nocí a větrem a tmou,
zda ohřeje se tam u očí dvou?