A mnohdy několik nás vzruší chvil,
kdy není lásky. Není slunce. Boha není.
Ze zvláštní milosti jak bys tu žil.
Je trudno. Řešíme bez rozřešení.
Milosti Boha? Ne. Milostí lidí jen,
na kterých závislí jsme, strom jak je
na prsti své, jak trám, když přibíjen
praská a kvílí se zdí splývaje.
Vše tlačí, na čem život podmíněn,
úlisný tanec chleba za skývou...
Nás každý nový poučuje den:
Víc drze a míň s duší poctivou...