Oblohou modrou zpívá
slunečné větrno mladé.
Čas je, kdy tulácké srdce
mílové kroky v svět klade.
Rychlostí větru a oblak
přes kopců sesuté hlásky
míříme lukami, lesy
k hrobům i studánkám lásky.
Domu kde rodného kouři
zčernaly jabloně sadem.
V mládí kde bloudila duše,
raněná po světě hladem.