Poslední slunce žhnulo,
kdy vadly květy luk.
Mne jak by obejmulo
dvě loučících se ruk.
Hladily lesy, skály,
zvětralou hlavu mou
a ještě jako z dáli
se zabělaly tmou.
S bohem a na shledanou,
kynuly v dřímotu
všem, kdo jsme šli tu branou
smrtí i životů.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.