Když chléb je na stole i v srdci tvém
a žena když tě miluje i druh,
když v děcku tvém v den každý voní zem,
díš, svět že v tobě tvoří světlý bůh.
Leč vždycky není tak. Tu silný být
je úděl tvůj, když srdce, křehká věc
je oblouzeno, mlčí bůh a cit
ti k pomstě pobuřuje očistec.
Chce vraždit v tobě jakás příšera
v svém krvavém a pyšném obleku.
Jeť v každém srdci špalek, sekera
a kat též bydlí v každém člověku.