Blíží se noc a voní,
jako když z primulí rudožlutých
tichý smutek se roní.
Skonejšený žal padá s hvězd.
Srdcím matek hrozno jest.
Nevíš, co otupěle
tisíce podušek věčného spánku
osud ti stele?
Z tisíců smrti prosté
k životu láska že roste?
Zmládni, ó duše,
pro radost vítězství krutou!
Pokloň se v tuše:
Po hrůzách smrti hřej,
živote, rozdávej, přej!