Vše bdí ještě, trávy, květ,
velký, modrý měsíc jasný.
Bdí tak celý širý svět,
rozkvětlý a šťastný.
Světlo s okna na růže
po travách se v stínech krade.
Ona bdí... Dnes nemůže
usnout srdce mladé.
Hory bdí, teď protáhly
křivé hřbety kočkovité.
Okruh města rozsáhlý
tlumí barvy smyté.
Sad že čerstvě zkosen jest,
bdí svou prudce sladkou vůní,
dá jí mdlobnou bolest nést,
jak by postál u ní,
vlas jí hladil, na rty vžeh’
neodvratné vášně osud,
v přítomnosti svědků všech,
bdících dosud, dosud.