Já našel jsem v tvém srdci pramen chladný,
byl oku nezvěstný a skryt.
Jej prostou dlaní nedotkl se žádný,
nikdo se neodvážil pít.
Byl dlouho němý, ukryt pod kořáním,
nehnul se všední tíhou dne.
Ať kvete jaro, voní podzim v zrání,
on čeká z rána, v poledne.
Doznívá jaro, podzim vlákna pouští.
čas dny a roky šíro tek‘.
Já nezapomenu. Byl svět už pouští,
když promluvil tvůj pramének.