Bolestí doba naplněna jest
a otázkami bez odpovědí.
Jak bude dále? Sevřena jest pěst.
Sedáme doma k tajné zpovědi,
v šedivém vzduchu leží tíseň ta,
ji dýcháme, ji pijem, na prsou
nás tíží každé noci prokletá,
i do ní vniká dumou šedivou,
prolézá humna, stáje, přístěnky...
I lekají se hodné dušičky...
Jakési obrození myšlenky
se v lebkách matou, třesou, bludičky...