Ne, není času, nutno jít,
burcovat k práci vlastní prací.
Sám v sobě musíš silný být,
zřít, co se nachází, ne ztrácí.
Rci: stavět chci a těm chci trest,
kdo nedovedou stavět se mnou.
Chci dýchat čerstvou vůni zemnou,
brázd milion kdy v polích jest.
U výhní strašně planoucích
kov kují černí ďábli práce.
Slyš z větrů čtyř stran vanoucích
bouř díla nové generace.
Hle, v skelné koule rostoucí
již sklenářovy trubky dují...
Ti v mořích kdesi plovoucí
bohatství nová objevují.
Ti nad městy kdož schýleni,
v nich novou tuší růsti krásu.
Zní z domů tisíc snů a hlasů,
zmar smrtí, zrodů kvílení.
Proměna všeho, těl i duší
i lásek, zlob i moudrostí...
Myšlenek bouřné stěhování
člověka zlidští, oprostí, –
a z výhně té, jež srdce tuší,
se zrodí nové milování.