Poeti jednou vyšli z rána,
novými kredy opilí...
Do zpuchřelých vrat, hle, mnohá rána
A čela sobě rozbili...
Před vraty potomci bláboliví
dál nevešli se utlouci.
Se šansonami v krčmách civí
se vztekem, s touhou horoucí...
Do bláta hvězdy roztroušené...
Slov smělých úsečná tesklivost. –
Radš hledat ženu. – Okoušené
to víno hoří, trpké dost...
Z krčmy se mnoho říší vídá..
Vše jedno, nic se nezmění...
Dobytek vrchní pastýř hlídá.
Rebelli budou zvěšeni...